Jdi na obsah Jdi na menu
 


 Památky města

Dvůr Králové byl po celém obvodu obehnán hradbami, které byly postaveny v letech 1276 - 1318.
    

Hradby měly různou výšku v rozmezí 5,5 (za kostelem) – 9 metrů (u Šindelářské věže). Po 15-20 metrech byly zesíleny půlválcovými baštami. V roce 1785 se přestaly plnit svou obrannou funkci. Od roku 1841 byly rozebírány obyvateli města jako stavební materiál. Části hradeb s baštou se zachovaly ve Valové uličce a za kostelem. Zachovala se část Horní brány a Šindelářská věž.

Do města se vstupovalo čtyřmi branami s věží:

Šindelářská (válcová věž) z roku 1276/1453. Výška věže je 20 metrů. Do roku 1791 byl na věži orloj (hodiny). Malá část hradební zdi u věže byla zbořena v roce 1975. 
     1. 3.2008 se městem prohnala vichřice Emma, která poškodila znak lva na Šindelářské věži. Ten byl sundán 6. 3.2008 a odvezen k restaurování. Restaurátorské práce stály 300 000 Kč. Zpátky na Šindelářskou věž se znak vrátil 11. 7.2008.

Hoření - Horní brána (hranolová věž) z roku 1316 zbořena v r. 1833.

Hradišťská (válcová věž s ochozem) odbourána 1857, dobourána 1867.

Hradební (válcová věž) věž zv. Žumpa (Dolení, Dolní brána) zbořena 1856 – 1857, předtím se sesula.
    

Kasárna. V roce 1782 byly v Hradební ulici postaveny malé vojenské domky (kasárny) pro vojáky městské hotovosti (městské vojsko). Domky se rozpadaly, i když se do roku 1966 v některých domech bydlelo. Od 16. do 22. ledna 1967 byly zbořeny 4 domky (466 - 469). Poslední domky (č.4, 322, 476, 475) byly zbořeny do roku 2000. Zachován zůstal dům č. p. 477.
     Naproti němu stojí roubený dům č. p. 478, který je pravděpodobně nejstarším domem ve městě. Postavil ho soustružník Šmíd, po výstavbě kasáren zde bylo vojenské velitelství a četnická stanice. V letech 1968 - 1970 patřil junákům. Později byla památka v majetku Zoologické zahrady. 
    

Pranýř stojí naproti kostelu sv. Jana Křtitele. Ve středověku stál na konci ulice před hřbitovem u kostela. Tento pranýř byl nalezen při výkopových pracích v roce 1940, kdy byla odkoupena část zahrady děkanství a rozšiřovala se Husova ulice. 
     Ve středověku pranýř sloužil k trestání nepoctivých občanů města a byl místem pokuty a ponížení většinou pro ženy. Trestaná osoba byla přivázána řetězy a ponechaná na libovůli spoluobčanů, kteří ji mohli urážet, posmívat se a plivat na ni. Dalším trestem byl výprask rákoskou nebo karabáčem. Tresty pranýřováním zrušil v roce 1786 římský císař Josef II. 
     Ze 17. století se dochoval příběh o smrti paní Doroty Žirečské, která zemřela na pranýři. Byla podezírána z vraždy svého zemřelého novorozence. Příběh vyprávěl 26.6.1620 v "rathúzní kostnici" městský krevní písař Samuel Žďárský:
     "O mučednické smrti Dory, manželky císařského rychtáře Václava Ježka, která na pranýři před několika lety zemřela. Její muž, velmi žárlivý člověk, podezíral svoji ženu z nevěry a způsobil, že byla právě po odbytém šestinedělí dána na pranýř. Krásné její tělo bylo zahaleno jen v krátkou, špinavou tunikou bez rukávů a byla připoutána v pase k pranýři. Také její hlava byla dlouhými pletenci vlasů přivázána k pranýři. Před ním na třínožce byl postaven železný kotlík s vodou a dlouhými naběračkami a pod ním rozdělán oheň, až se voda vařila. Šel-li kolem farizej, nebo farizejka (pokrytci), měli nabrati vařící vodu a chrstnout ji na obnažené tělo ubohé Dory. Ta ale své utrpení snášela s takovým klidem a statečností, že ani lehké ženštiny se neodvážily tohoto práva použít.
     Právě když přišel k pranýři rychtář Ježek (Dořin manžel) a konšelé Dlahoška, Topinka a Slavík, aby donutili Doru k přiznání, přihnaly se od Krkonoš mraky. Při první otázce se silně zablesklo a zahřmělo."To je má odpověď," řekla tehdy Dora. Rychtář a konšelé se zděsili a utekli. Mezitím silný mrazivý vítr přinesl sněhovou chumelenici, která nejenže uhasila oheň, ale též úplně zavála tělo Dořino.
     A než se sněhová bouře přehnala, zapomněli všichni na nebohou Doru, která zatím na pranýři zmrzla. Dořin obličej byl i v její smrti krásný, zbarven krvavými krůpějemi, když kat ukládal její zmrzlé tělo za hřbitovní zdí."
     Soudní rada Antonín Schulz k tomuto příběhu napsal:
     "Pomyslete si, že jste na hřbitově, plném keřů jalovcových, obehnaném zdí se zděným portálem. U něho pranýř. U něj jen v pranéřské zástěrce Dora Žirečská. Má hlavu copů zbavenou, skloněnou a spí. Je ubohá zavátá sněhem. Zapomněli na ni ubohou, následkem rázem přikvačivší kruté metelice. Zmrzla na pranýři. Měla být pro vraždu svého kojeňátka zaživa zahrabána a byla nevinná." (zápis podle kronikáře Pavla Janouška).
    

Radnice: První dřevěná radnice v našem městě byla na západní straně náměstí, dnes dům číslo 84. Po požáru v roce 1572 byla podle návrhu italských (vlašských) architektů Oldřicha Aostalliho de Salla (stavitel císaře Ferdinanda I.) a France (Františka) zvaného Vlach postavena budova dnešní Staré radnice v renesančním slohu. Ozdobena sgrafity.
     Na vrcholu štítu jsou hodiny, které ukazovaly staročeský čas 24 hodin. Pod nimi je letopočet 1572, který je rokem velkého požáru města a rokem stavby radnice. Uprostřed štítu je v zaskleném oválném okně kyvadlo s usměvavou tváří slunce.
     Mezi 3. a 4. oknem je replika slunečních hodin podle původních hodin z roku 1797 od Jana Engelbrechta (1726-1807 Beroun). V roce 2002 vytvořil repliku hodin podle fotografie z roku 1900 akademický sochař Jiří Kašpar. Hodiny jsou na původním místě ve výšce 5 metrů. Výška 1,9, šířka 1,8 m.
     Jan Engelbrecht (přistěhoval se v roce 1768 do Berouna) a jeho syn Antonín (*1780 Beroun) vytvořili sluneční hodiny např.: v Třeboni, v Litoměřicích, v usedlosti na Cibulce (Praha Košíře), ve Všeradicích u Berouna a v jiných obcích.
     V letech 1913-1914 byly původní sluneční hodiny zakryty fasádou a podle návrhu J. Mužíka byly mezi 2. a 3. oknem zhotoveny nové hodiny s kruhovým číselníkem o Ø 0,5 metru ve výšce 4,90 m. Mužíkovy hodiny byly na zdi radnice do 3.9.2002. (podle stránek J. Kašpara, odkaz zde).
    

    Na místě Staré radnice stál dříve dům Petra zvaného Ručnikář. Nevyráběl ručníky, ale ručnice (pušky). Původně byl štít do (Kostelní, dnes Palackého) ulice na západní stranu a na jižní straně byla postavena věž, podepřená dvěma šikmými pilíři, které se dochovaly i po přestavbě. Při požáru města v roce 1790 vyhořela střecha radnice a v roce 1833 byla přestavěna se štítem do náměstí. Nad okny je po délce budovy dvouřádkový latinský nápis:  

HAEC DOMVS ODIT AMAT PVNIT CONSERVAT HONORAT
          NEQVITIAM PACEM CRIMINA IVRA PROBOS

Haec domus odit neqvitiam = (Hék domus odit nekviciam) Tento dům nenávidí nepravost (špatnost),
     amat pacem = miluje mír (pokoj),
     punit crimina = (punit krimina) trestá zločiny,
     conservat iura = (konzervat jura) zachovává práva,
     honorat probos  = ctí šlechetné.
    

    Pokud někdo čte tento nápis v řádcích, pak mu v českém překladu vyjde nesmyslný text: "Tento dům nenávidí miluje trestá zachovává ctí špatnost mír zločiny práva šlechetné". Slova dávají smysl, pokud jsou čtena pod sebou.

Nápis dal zhotovit purkmistr František Pístecký (v úřadě 1832 - 1838).
     Stará radnice slouží k reprezentačním a výstavním účelům města.
    

Městská spořitelna, Česká spořitelna postavena 1909 - 1910 v secesním stylu v letech 1909 - 1910. Pravé křídlo bylo přistavěno až po 1. světové válce.
    

Okresní dům ve Švehlově ulici postaven roku 1920, podle návrhu architekta Milana Babušky (*20.11.1884 Dubí u Kladna, + 17.10.1953 Praha), Prof., Ing., arch., Dr. techn.
     Architekt Babuška projektoval např: Národní technické muzeum a Národní zemědělské muzeum v Praze na Letné.
    

Mariánský sloup není sloupem morovým. Podle pamětní listiny byl sloup: "....pyramida pořízena ke cti Bohorodičky Neposkvrněné." Zhotovil ho v roce 1753 sochař Josef Procházka z Chrudimi. Celý sloup byl dokončen v roce 1754 (viz kapitola Mariánský sloup, Dějiny farnosti sv. Jana Křtitele).
    

Socha Záboje na kašně zhotovena v roce 1857 sochaři Františkem a Antonínem Pavlem Wagnerem. Oba bratři na ní pracovali rok. Sochu zaplatili várečníci (pivovarníci) za 1200 zl. Záboj, slovanský kníže Sámo ze 7. století, stojí na vrcholu skály, drží varyto (staročeský hudební nástroj) a opírá se o štít. U nohou mu leží český lev, který je symbolem statečnosti a vlastenectví. Ze skály prýští tři prameny u kterých jsou tyto symboly: 1. labuť – symbol čistoty. 2. had – symbol zdraví, 3. krychle – symbol stálosti a neměnnosti.
     Na skále jsou vytesána slova: Ty mluvi k nim oteckými slovy.“ (Ty promluv k nim otcovskými = rodnými slovy). Nákladem právovárečníků byl zaplacen i vodovod do Zábojovy kašny. Obsahoval 562 kusů trubek, délka 2750 metrů. Socha byla zhotovena ke 40. výročí nalezení RK poprvé odhalena 29. 9.1857.
     Vzhledem k tomu, že v době komunismu kašna překážela prvomájovým oslavám byla 28. 9.1950 přemístěna na Starý hřbitov. Na své původní místo se kašna se sochou Záboje vrátila ve dnech 15. – 17. 8.2005. K 735. výročí písemné zmínky o městě byla kašna znovu odhalena 9. 9.2005. Přemístění zorganizoval Spolek pro záchranu sochy Záboje založený v roce 2002.
    

Hankův dům, novorenesanční budova divadla postavena v letech 1867 – 1874 podle návrhu architekta Josefa Zítka a Josefa Schluze. Hankův dům byl rekonstruován v roce 1904, kdy byla zhotovena nová opona. Autorem opony je Vladimír Županský (žák Vojtěcha Hynaise, * 24.9.1869 Rakovník, + 20.9.1928 Praha). Další rekonstrukce divadla proběhla v letech 1969 – 1975. V divadle účinkovaly známé osobnosti: Jan Kubelík, Ema Destinová, Václav Talich a další.
    

Náměstí Václava Hanky. 16. 9.2006 bylo otevřeno nově upravené náměstí Václava Hanky. Uprostřed stojí fontána se symbolickým ztvárněním Rukopisu Královédvorského, kterou zhotovil sochař Jaroslav Černý (* 11.10.1950, + 13. 7.2006).
    

Muzeum, Kohoutův dvůr. Zemanský dvůr (statek) postavený v letech 1736 – 1738 v barokním slohu. V roce 1736 požádal Ferdinand Athanasius Berger, správce Šporkova panství o zbylý materiál z dokončené budovy Děkanství na stavbu vlastního domu.
     V roce 1738 byl zhotoven reliéf sv. Floriana. Na bráně stojí sochy: sv. Jan Nepomucký, Neposkvrněné Početí Panny Marie, sv. Athanasius. V roce 1849 zakoupil statek Alois Kohout, který zde vybudoval byty. Podle něho dostal statek svůj název. V roce 1969 bylo radou města rozhodnuto zakoupit dům pro účely muzea. V letech 1972 – 1975 proběhla rekonstrukce a 7.11.1975 bylo muzeum otevřeno pro veřejnost. V roce 1998 byl zrekonstruován špýchar. Exteriér muzea opraven 2013.

 

Městská knihovna Slavoj. Knihovna dostala svůj název podle pěvce Slavoje, jedné z postav písně Záboj z Rukopisu královédvorského. Slavoj byl švagr a rádce knížete Sáma. První z jeho dvanácti žen byla Slavojova sestra Květa.
     V roce 1844 se dohodli vážení pánové v čele s římskokatolickým děkanem Františkem Ulrichem o založení knihovny pod názvem: "Česká kněhárna měssťanstwa králowského wěnného města Dwora Králowé". Slavnostní zápis o otevření knihovny 2.4.1845 podepsal děkan Ulrich, magistrátní úředník Josef Pelikán a školní dozorce Josef Röhrich. Poslední zápis o činnosti knihovny je  z roku 1860. V současné době je tato knihovna uložena v archivu v Trutnově. V roce 1880 vznikl Výbor knihovnického spolku pod vedením Františka Klazara.
     7.11.1880 spolek zahájil činnost pod názvem "Literární a čtenářský spolek Slavoj ve Dvoře Králové nad Labem". Knihovna byla otevřena 2.10.1881. Knihovna byla původně umístěna v Hankově domě, pak přestěhována do budovy Sokolovny (kino Svět). Na začátku 20. století byla knihovna v hotelu Šmíd (později Regina, dnes ZUŠ), v hasičské zbrojnici u kostela (od roku 2010 prodejna a Jazyková škola), později přemísťována v několika domech a ve škole na (Zábojově) náměstí (MÚ), v letech 1919 - 1935 v Hankově domě. Nakonec byla umístěna do Mayerovy továrny v Tylově ulici, kde je dodnes.
     V letech 1995-1996 byla knihovna zrekonstruována a 14.7.1996 Městská rada schválila používání původního názvu Městská knihovna Slavoj.

 

Grandhotel U Dobášů, v Havlíčkově ulici. Secesní dům vyzdobený štukovými reliéfy od sochaře Viléma Amorta.

 

Židovská hvězda. V roce 1850 přišlo několik rodin z Velké Bukoviny u Chvalkovic do Dvora Králové. V roce 1890 si postavili synagogu, která byla za rok dostavěna a vysvěcena. Synagoga byla zbourána v roce 1965 z důvodu stavby nové silnice. Toto bourání židovské synagogy mělo zahájit i bourání křesťanských kostelů ve Dvoře Králové a tím likvidaci náboženských památek ve městě. Finanční náklady na zbourání synagogy byly 146.000 Kčs.
     Zásluhou rabína Normana Patze z New Jersey z USA byla 8.11.2007 na místě vchodu zbourané synagogy postavena hvězda. Návrh vypracoval sochař Jaroslav Černý, plastiku zhotovil jeho syn Ota Černý.
     Slavnostní zasvěcení Davidovy hvězdy se konalo 16. 2.2008 za účasti rabína Normana Patze, starosty města Daniela Lukeše, katolického faráře Jana Czekały, husitského faráře Jana Votavy, evangelického pastora Vojena Syrovátky, zástupkyně amerického velvyslanectví v Praze a občanů města. Junáci, skautky a žáci ZŠ Schulzovy sady na úvod zazpívali českou, americkou a izraelskou hymnu. V projevu byla zmíněna historie královédvorských Židů a svitku Tóry z královédvorské synagogy, která se dostala do New Jersey v USA.   

 

Památník Odboje byl odhalen 17. 9.1922. Znázorňuje Matku Vlast, která zachytává syna – bojovníka za svobodu. Na podstavci jsou čtyři reliéfy: V průčelí podstavce je vítězný voják s československým praporem a státním znakem. Na dalších reliéfech jsou znázorněni legionáři: italský u Piavy, ruský u Zborova proti německým vojákům, francouzský u Terronu. Na horní římse je nápis: "Ze svaté oběti mrtvých hrdinů, z jich krve život nový od věků do věků vzrůstej národu svobodnému." Památník byl postaven podle architekta Viléma Kvasničky. Sousoší vytvořili sochaři Jaroslav Horejc a František Bílek.

 

Náměstí Republiky za kostelem sv. Jana Křtitele vzniklo zbouráním továrny v roce 1936. Bylo sem přemístěno sousoší (oratorium) sv. Jana Nepomuckého z roku 1730.

 

Pomník Tomáše Garrigua Masaryka v Podharti (původně Česká Podharť). 22. 7.1923 se rozhodli obyvatelé České Podhartě postavit pomník prezidenta Masaryka.
     V hostinci u Rousků byl 7.10.1923 zvolen Výbor pro postavení pomníku a předsedou se stal Antonín Jirásek. Návrh vytvořil žák J. V. Myslbeka Josef Pelikán a profesor průmyslové školy v Praze sochař Josef Pekárek. Bustu vytvořil akademický sochař Václav Wagner (1897 - 1944, prasynovec Antonína Pavla Wagnera 1834-1895). Podstavec zhotovil kameník Josef Bárta. Práce na pomníku stály 18 000 korun.
     Do základů pomníku byla uložena listina se jmény obyvatel Podhartě padlých za 1. světové války a 50 podpisů členů výboru. Byl to první a jediný pomník prezidentu Masarykovi ve Dvoře Králové a první po Praze (Tomáš Halík).
     Slavnostní odhalení se uskutečnilo 22.6.1924 za účasti ministra sociální péče (1921-1925) Gustava Habermana (1864-1932, ministr školství a osvěty 1918-1920). 29.7.1940 byl pomník odstraněn na základě výměru Okresního úřadu, jako připomínka samostatnosti a demokracie, a uložen v lomu. Busta T.G. Masaryka byla uschována v obecním dvoře.
     Pomník opět postaven 20.8.1945 na náklady města. Poškozen v noci na 23.3.1953 "neznámými pachateli" pobídnutými členy KSČ. 24.3.1953 byla busta opět uschována, pomník odstraněn, rozbit a použit na stavbu silnice. Vandalové nebyli nikdy vypátráni.
     V den svátku samostatného Československa 28.10.1968 byl pomník opět odhalen. Bustu opravil sochař Antonín Wagner (bratr Václava Wagnera) a nový pomník vytvořilo kamenosochařství města. Při začínající "normalizaci" v roce 1970 busta prezidenta opět uschována. Pomník opět odstraněn a odvezen v říjnu 1972 do skladu Technických služeb, později tajně odvezen do depozitáře muzea v Kohoutově dvoře.
     Busta byla v roce 1990 opravena sochaři Jaroslavem Černým a Františkem Rudou, kteří vytvořili nový pomník. Na postavení pomníku vybrali peníze obyvatelé města. Do základů pomníku byla vložena nová schránka s historickými i dobovými dokumenty. V den 66. výročí prvního odhalení pomníku, byl pomník s bustou prezidenta T. G. Masaryka 22. 6.1990 opět odhalen tehdejším starostou ing. Radkem Kačerovským za účasti občanů města. Čestnou stráž stáli junáci z obnoveného 3. oddílu skautů. Vedle pomníku zasadili skauti 3. oddílu dvě lípy.
     Kronikář Tomáš Halík napsal v roce 1923, že: "usnesli se občané České Podharti vybudovat pomník Osvoboditeli naší vlasti milé a prvnímu všem spravedlivě vládnoucímu presidentovi. Občané podhartští postavili prvnímu presidentovi našeho samostatného státu na důkaz uznání jeho nesmrtelného díla, na důkaz vděku, že provedl osvobození naše a že určil slavné dráhy budoucím." Na přední  straně pomníku byl nápis: "NAŠEMU PRVNÍMU PRESIDENTU Dr. T.G.MASARYKOVI, OSVOBODITELI VLASTI", pod nápisem byl československý znak. Na zadní straně byl nápis: "Všem místním obětem války 1914 - 1918".

 

m.-jan-hus--verdek--2015.jpgSocha mistra Jana Husa v zahradě školky ve Verdeku. Sochu vytvořil v roce 1922 sochař František Bílek (*6.11.1872 Chýnov u Tábora, +13.10.1941 Chýnov) jako památník padlým v 1. světové válce. m.-jan-hus--detail.jpgNa čelní straně podstavce je citát Jana Husa: "Milujte se a pravdy každému přejte." Na stranách podstavce je 13 jmen mužů z Verdeka padlých za 1. světové války.
     Pomník byl odhalen 3.6.1923. Je to na veřejném prostranství pravděpodobně jediná socha mistra Jana Husa na trutnovském okrese. 

 

 

Hřbitov

U kostela sv. Jana Křtitele byl hřbitov, který společně se hřbitovem kolem kostela Povýšení Svatého Kříže (kostelíček), byl zrušen v roce 1832.
      V tomto roce zasáhla naše město cholera, která si vyžádala 215 obětí. Tyto oběti byly pohřbeny na hřbitově (dnes zrušený starý hřbitov 1831-1950) založeném v roce 1831 v České Podharti. Na tomto hřbitově byly pohřbeny i zemřelí z prusko-rakouské války v roce 1866. V roce 1867 byla přikoupena severní část (dnes dopravní hřiště).
     Tento hřbitov později nedostačoval. Poslední pohřeb se uskutečnil v roce 1922. Hřbitov byl zrušen v roce 1950 a nazván Sady míru.

     Nový hřbitov byl založen v roce 1921 v lese v Nové Podharti mezi ulicemi Nová Tyršova a Krkonošská ulice.    

 

Židovský hřbitov
      byl založen Židy ve Dvoře Králové v roce 1883. Po 2. světové válce se začal rozpadat a v roce 1960 byl rozbořen. Byla zbourána smuteční síň, hřbitovní zeď a zlikvidovány náhrobky. Místo hřbitova byl založen malý parčík, ve kterém zůstalo zachováno několik náhrobků.

 

Zajímavosti:
    

Sochy surikat instalovány na kruhovém objezdu u Lázní 10.7.2013. Před Vánoci v roce 2016 byla jedna z figur surikat ukradena. Škoda za 6.000 Kč.
    

Sochy supů a zuborožce na stromě instalovány na kruhovém objezdu u mostu 16.10.2014. Pod strom se supy byl 28.11.2014 umístěn dřevěný lev.