Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie královského věnného města

Dvůr Králové nad Labem

 

     V prostoru kolem Dvora Králové, na levém břehu Labe se nacházejí archeologické nálezy sídliště lužické slezsko-plátěnické kultury, z římského období a raného středověku.

    Podle legendy se jako první zmiňují o místě pozdějšího Dvora Králové frančtí kupci, kteří v 7. století došli do osady Taschenberg (později Hořejší předměstí, dnes Jiráskova ulice ve Dvoře Králové). Údajně u této osady Tašinberk (Taschenberg = tašková hora) byli v roce 631, za vlády knížete Sáma, oloupeni o svoje vaky (tašky) se zbožím lužičtí kupci, poddaní franckého krále Dagoberta I. (603-639) a zabiti (Ottův slovník naučný). Pouze jednomu kupci se podařilo uprchnout.
     Francký kronikář Fredegar napsal: „631 Toho roku zabili v Sámově království Slované, zvaní Vinidé, kupce Franků s četným doprovodem a jejich majetek uloupili. I poslal Dagobert vyslance Sicharia k Sámovi, aby žádal o spravedlivou náhradu za kupce, které jeho lidé pobili a jejichž majetku se neprávem zmocnili.
     Další legenda popisuje, že v místech pozdějšího města Dvora Králové projížděl v roce 884 kníže Bořivoj při návratu ze křtu z Velehradu. Dozvěděl se o vzbouření českých zemanů a zdržel se na východě Čech. Jednoho dne si vyjel na lov a zabloudil v hustých lesích. V úzkosti slíbil Bohu, že když se z těchto lesů dostane, postaví z vděčnosti kostel. V té chvíli uslyšel kokrhání kohouta, jel podle jeho hlasu a uviděl obydlí uhlíře. Vedle domku byl postaven kříž. Za poskytnutou pomoc povýšil uhlíře do šlechtického stavu z Dejmu (z Dýmu) a dal postavit kapli Svatého Kříže. Dělníci káceli stromy, stavěli si obydlí a chvojím pokrývali střechy. Osada dostala jméno Dvůr Chvojno (Curia Chvojno).
     Původní osada Dvůr se rozkládala podél řeky Labe. Pro časté záplavy došlo k přesídlení dvorských obyvatel na výše položené místo zv. Taschenberg (Tašenberk, Tašinberk).
     Při tažení polského knížete Boleslava Křivoústého proti českému knížeti Vladislavovi I. v roce 1100, přišlo polské vojsko do Čech novou cestou z Kamenné Hory. Poláci prošli Libavským průsmykem a dostali se do prostoru dnešního Miletína. Orientovali se podle hory Zvičiny. Novou cestu bylo potřeba vojensky zajistit z české strany. V roce 1124 se píše o nově vybudovaném hradišti Miletín. V něm přijal český kníže Vladislav bamberského biskupa sv. Otu, který šel na misijní cestu do Polska.
   (sv. Otto, Ota z Bamberku, * 1061 Franken v Bavorsku, + 30. 6.1139 Bamberg v Bavorsku. Pocházel ze šlechtické rodiny. V r. 1102 se stal biskupem. V r. 1122 pomohl ukončit spor mezi papežem a císařem. Na misijních cestách v Pomořanech v r. 1124 a v r. 1128, pokřtil se svými kněžími 22.000 lidí. Zvaný apoštol Pomořanska. V r. 1188 ho svatořečil 175. papež Klement III. V církevním kalendáři svátek 2. 7., v občanském kalendáři 26. 4.).
    Miletín je připomínán v r. 1124. V letech 1241 – 1410 patřil Řádu Domu Panny Marie Jeruzalémské (Německých rytířů). Jejich klášter byl v místě kostela Zvěstování Panny Marie. Z kláštera se zachovaly podzemní chodby. V letech 1693 – 1701 byl postaven barokní zámek, empírově upraven 1847.
   Pokud v těchto místech (Miletín) přechodně pobýval kníže, muselo zde být dostatek lovné zvěře a zázemí pro panovníka. Ve vzdálenosti 10 – 15 km od tohoto místa pobytu vznikala sídliště, která toto zajišťovala.
   Podle tradice sídlili ve městě rytíři z Řádu templářů. O jejich přítomnosti je zapsáno ve spisu Dějeprava královského věnného města Dvora Králové nad Labem (z 19. století). Podle tohoto zápisu stál nalevo od Šindelářské brány hrad, z kterého se stal templářský klášter. Na jeho rohu byl kámen s vytesanou postavou rytíře, který se ztratil. Klášter byl později přestavěn na palác pro královnu.
     První zápis o městě Dvoře je z roku 1011 v polské kronice Jana Dlugosze. Ten napsal, že ve Dvoře (Králové) byl v tom roce první farář s titulem Episcopus curiensis (biskup dvorský), světící biskup pražský (zástupce pražského biskupa). Jméno kněze se nedochovalo.    
     Druhá zmínka je o Dvoře Chvojně ze září 1139, kdy zde pobýval kníže Soběslav. Podle tradice se v lednu 1140 vydal ze Dvora na cestu do Polska. Onemocněl a 15. 2.1140 zemřel na hradě Hostín (Hostinné).
     Třetí zmínku zapsal kronikář Karla IV. Přibík Pulkava z Radenína (+ 1380), který se zmiňuje o dalším dvorském biskupovi "Episcopus curiensis" v bitvě u Milána roku 1158, ale ani jeho jméno se nedochovalo.
     Čtvrtá zmínka o biskupovi ze Dvora je ve Zlaté bule sicilské v roce 1212, kde je "Episcopus curiensis" uveden jako jeden ze svědků podpisu buly císaře Fridricha II. Štaufského (zv. Fridrich Roger, císař Bedřich II.).
      Na území města Dvora Králové byl přepokládaný malý knížecí dvůr a tržní osada. Duchovní potřeby byly zajištěny výstavbou kostela, který byl postaven ještě před dostavbou miletínského hradiště. Původní kostel byl dřevěný.
      Za krále Václava I. (1205 - 1253) byl ve 30. letech 13. století postaven jednolodní kamenný románský kostel. Části tohoto kostela byly potvrzeny archeologickým průzkumem v r. 2007.  Podle tradice sem v roce 1230 uvedl Václav I. řád Templářů, kteří postavili kostel sv. Jana Křtitele (patrona řádu). Jejich klášter stál údajně na místě dnešního domu 106 naproti kostelu.
      Obec Curia v roce 1255 pravděpodobně povýšil Přemysl Otakar II. na město Curia super Albis (Curia super Albea - Dvůr nad Labem). Město nemuselo mít zakládací listinu, podle emfyteutického práva (Emfyteuse: řecky ἐμφύτευσις / émfúteuos, latinsky emfyteusis = dědičný nájem. Feudální forma dědičného nájmu půdy na delší dobu, nebo navždy). Podle emfyteutického práva byly zakládány nové vesnice a města, ale byly na něj převáděny i starší osady, které se řídily českým právem.

Pátá (první písemná) zmínka o městě Dvoru byla v zápise z 27. července 1270, kde je podepsán plebán Gotfridus de Curia (Bohumír ze Dvora), od konce toho roku dvorský děkan.
      Plebán (lat. plebanus = farář pro venkovský lid) byl původně duchovní, který, mimo sídlo diecese (tzv. na venkově), sloužil bohoslužby pro lid (lat. plebs). Od 12. století titul kněze s farářskou pravomocí.
       Farář Bohumír ze Dvora je zapsán jako jeden ze svědků v soudním sporu o farní právo na Markovu ves mezi faráři Hořic a Miletína. Zápis byl uložen v archivu v Drážďanech (Německo), kde při bombardování města v únoru 1945 shořel.
      V roce 1267 vydal pražský biskup Jan III. z Dražic a hradecký děkan Jan listinu o rozloze farnosti Miletín, kde mezi 15 vesnicemi je napsána i "villa Marci de Horzic". Vesnice byla založena hořickým panstvem. Hořický farář Arnold vedl o tuto vesnici spor s miletínskými kněžími až do roku 1271. Vesnice se nacházela mezi Dachovy a Červenou Třemešnou. Během 14. století zanikla (Codex diplomaticus, Ulrychová 2007, Pavel Drnovský 2012).
      Koncem roku 1270 byl ustanoven (králové)dvorský děkanát, který spadal pod (králové)hradecké arcijáhenství v pražské diecési.

1276 udělil Přemysl Otakar II. městu hradební právo. Hradby obepínaly město, do kterého se vstupovalo čtyřmi branami. U každé brány byla věž. Z celého opevnění se zachovala Šindelářská věž a část hradeb za kostelem.

     Ve 14. století pobývala Dvoře Králové česká princezna Markéta Přemyslovna (teta Karla IV.). Její manžel Boleslav III. Lehnický (1291-1352, zv. Bílý, Marnotratný, Prostopášný, Slezský, Štědrý) zastupoval v letech 1321-1322 českého krále a svého švagra Jana Lucemburského.
      Historik Karel Josef Biener rytíř z Biennenbergu (1731-1798), historik Antonín Konstantin Viták (1835-1906) a královédvorský děkan Jan Puš (1760-1837) napsali, že česká princezna a lehnická vévodkyně Markéta Přemyslovna je pohřbena v kostele sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové. 

V roce 1316 je město zapsáno jako oppidum Hof (něm. Dvůr) a v roce 1359 jako Curia civitate dicta Howeleyns (Dvůr město řečené Dvoreček). 
    V roce 1340 povýšil král Jan Lucemburský Dvůr na královské město a udělil mu privilegium.

Město navštívil v roce 1357, 1360 a 1363 císař a král Karel IV. společně s pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic.
      Město Dvůr je starší než Trutnov, protože v případě sporů o městské právo se měli Trutnovští dotazovat na výklad práva u Dvorské rady. Ve 14. století zde vznikl manský kraj, nazývaný Dvorský. O několik let později byl kraj nazvaný Trutnovský. (Vladimír Wolf, 30.11.2007).
      Kraj byl často zastavován slezským knížatům a v letech 1364–1398 byl spojen s opolským a javorsko-svídnickým knížectvím.

V roce 1380 město postihl mor.

V roce 1392 po smrti kněžny Anežky Svídnické (Anežka Habsburská * 1321/1326, + 2.2.1392), se město vrátilo králi Václavu IV. a král potvrdil v roce 1398 městu privilegia z roku 1340 a udělil městský znak.
      Anežka Svídnická (Habsburská, * 1321/1326, + 2.2.1392), dcera Leopolda I. Habsburského (vnuk Rudolfa I. soupeře Přemysla Otakara II.), manželka Bolka (Boleslava) II. Malého. Jeho bratrem byl Jindřich II. Svídnický (+ 1343) otec císařovny a české královny Anny Svídnické (* 1339, + 11.7.1362), matky Václava IV. Anežka Svídnická (Habsburská) byla prateta Václava IV.
    2.(26.) 2.1399 dostala město darem od krále Václava IV. jeho druhá manželka Žofie Bavorská a město se začalo nazývat Dvůr paní Králové. Po postavení královského paláce Aula Regiae (lat. Síň královny) se tímto názvem začalo nazývat i město. Podobný název Aula Regia (lat. Královská síň) nesl i klášter na Zbraslavi.

V letech 1399 – 1918 byl Dvůr Králové věnným městem českých královen.

   V roce 1421 otevřelo město brány husitům (Pražanům a Táboritům). Od tohoto roku je město psáno českým názvem Dwuor Kralowe.

    V roce 1437 dostala město Barbora Celjská, manželka císaře Zikmunda a 1458 ho věnoval Jiří z Poděbrad manželce Janě z Rožmitálu.

    Ve čtvrtek po 4. neděli postní Laetare  (Veselá) tj. 22.3.1509 dovolil český král Vladislav II. Jagellonský královédvorským měšťanům pečetit veřejné listiny červeným voskem Tím pozvedl prestiž našeho města, protože červený pečetní vosk byl nejdůležitější. Dále se používal vosk zelený (s měděnkou), černý (se sazemi) a přírodní.

1570 velký požár města, které celé vyhořelo a trvalo 50 let než se vzpamatovalo.

1619 město podpořilo penězi povstání českých stavů. Podle legendy mělo město vyslat hotovost (vojsko) na pomoc Praze v bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Ve skutečnosti se městské vojsko zúčastnilo bojů o Prahu až v roce 1757. Na Bílé hoře měli vojenský tábor.

V roce 1677 byl na Dolním předměstí postaven špitál sv. Jana s kaplí Nenebevzetí Panny Marie. Špitál fungoval do roku 1786. Portál ze špitálu je v lapidáriu u kostela.

V roce 1750 potvrdila česká a uherská královna Marie Terezie městu Dvoru Králové všechny výsady (privilegia).

V roce 1751 dala Marie Terezie zbořit dřevěný kostel Povýšení Sv. Kříže a postavit kamenný kostel. Věž byla ke kostelu přistavěna v roce 1780.

V roce 1776, za války o bavorské dědictví, pobýval na děkanství (postaveno 1736) císař Josef II.

V r. 1834 byla spojena správa královských a věnných měst. 19.12.1848 zanikl úřad zemského podkomořího s tím, že: „Svobodná obec je základem svobodného státu.“ Královny vykonávaly ve věnných městech, až do roku 1918, jen část svých patronátních práv. Poslední patronkou města a skutečnou majitelkou byla rakouská císařovna a česká královna Zita Bourbonsko-Parmská (* 9.5.1892,+ 14.3.1989), manželka blahoslaveného císaře Karla I.

V roce 1850 ve městě pobýval novinář K. H. Borovský. Císař František Josef I. město navštívil v roce 1900. V roce 1907 bydlel ve městě malíř Mikoláš Aleš.
    Československý prezident Tomáš Garrik Masaryk přijel do Dvora Králové v roce 1926. Český prezident Václav Klaus přijel na návštěvu města 11.4.2007 a prezident ČR Miloš Zeman navštívil Dvůr Králové nad Labem 19.2.2015.

Žižkov (volně podle Vladimíra Wolfa, 2009). Mírný vrch ve Dvoře Králové zvaný Žižkova hůra (Zyskowa huora), dnes zvaný Žižkov. Tento vrch je spojován s husitským vojevůdcem Janem Žižkou z Kalicha z Trocnova. V roce 1421 přitáhli husité ke Dvoru Králové. Měšťané se po krátké potyčce dobrovolně vzdali a přidali se na stranu Táboritů.
    Podle legendy naše město dobyl a zapálil Jan Žižka. Ve skutečnosti v našem městě nikdy nebyl.
    Název vrchu Žižkova hůra je poprvé zapsán v Pergamenové knize města Dvora Králové. V letech 1417 - 1456 vlastnil roli (pole) Okrouhlici Matouš, syn měšťana a hospodáře Mikuláše Nykla zvaného Zysa (Žižka),podle toho, že byl jednooký. Pojmenování bylo ve středověku obvyklé pro jednookého člověka.
    Žižkova hora je v Pergamenové knize zapsána v letech 1456 - 1536 několikrát při prodeji různým majitelům. V době Jiřího z Poděbrad a národního obrození se obyvatelé přiklonili ke spojení Žižkovy hory se jménem Jana Žižky z Trocnova.

Vražda. 11.1.1972 se stala v našem městě vražda, kdy opilý pachatel napadl na ulici pana Hubku, který se schoval na vrátnici podniku Strojtex 02 (u kostela). Pachatel vběhl za ním a srazil pana Hubku na zem. Strážný Jaroslav Čermák zavolal VB (Veřejná bezpečnost) a pachatel, který ovládal karete udeřil strážného Čermáka tak, že zemřel. Vraha zneškodnila přivolaná hlídka VB.
    Další vražda se stala 25.4.1972 v restauraci Na Slovanech (zv. U Trunečků). Do restaurace přišli dva mladíci. Jeden z nich, pětkrát trestaný zloděj Jiří Dědek (23 let) z České Skalice zastřelil praporčíka VB Miroslava Piskoru  (54 let, * 27.10.1918 Zbečník-Hronov, horník, od 8.9.1950 příslušník SNB).
    Pistoli pachatel ukradl na Státním statku v České Skalici a údajně se s ní chlubil v restauraci a před restaurací si několikrát vystřelil. Hosté restaurace přivolali hlídku VB ve složení: strážmistr Milan Šulc (24 let) a praporčík Miroslav Piskora. Policisté vzali oba mladé muže do kuchyně, aby jim pistoli odevzdali. V kuchyni pachatel vystřelil po praporčíku Piskorovi. Stržm. Šulc mu chtěl pistoli vzít a byl postřelen. V té chvíli vběhli do kuchyně hosté, vraha zneškodnili a začali ho bít. Druhý mladík se schoval pod stůl. Vedoucí restaurace a čísník vraha drželi a předali nově přivolané hlídce VB, ve které byl vedoucí oddělení Jaroslav Štěrba. Praporčíku Miroslavu Piskorovi byla na budově Městského úřadu odhalena pamětní deska a byl povýšen in memoriam na poručíka. Na rozloučenou mu byl vypraven státní pohřeb, kterého se zúčastnila většina obyvatel města. Strážmistr Milan Šulc po roce od VB odešel a vrátil se k hornickému řemeslu, kterému se původně vyučil.
    Vrah Jiří Dědek dostal trest smrti.
    Restaurace Na Slovanech, zvaná U Trunečků, měla neoficiální název podle hostinského Josefa Trunečka, od roku 1972 Na Střelnici.

 

ZOO a tragická podivná událost. Udála se v noci z 29. na 30.4.1975. Do zoo vtrhlo komando StB a vystřílelo stádo 46 žiraf (28 Rothschildových a 18 šíťovaných). Bylo to na světě největší stádo žiraf chovaných v zajetí. Ve stádu bylo 23 žiraf březích (u jedné žirafy byla zjištěna dvojčata). Žirafy měly údajně africkou nemoc SAT 1, nebo slintavku a kulhavku. Nemoci zvířat nevěřil ani ředitel ZOO ing. Josef Vágner (*26.5.1928, +6.5.2000), který se narychlo vrátil z expedice. V ZOO byla vyhlášena karanténa i zaměstnanci izolováni. (Podle skotského spisovatele Jonathana Magnuse Ledgarda, Giraffe-Žirafy 2006).
    V návaznosti na tuto situaci byly uzavřeny všechny shromažďovací prostory ve městě: kino, restaurace a tři kostely (římskokatolický chrám sv. Jana Křtitele, Husův sbor církve československé husitské a sbor církve Českobratrské evangelické). Po týdnu byly restaurace i kino otevřeny, ale kostely zůstaly zavřené.
    V katolické církvi se blížil svátek Božího Těla (Těla a Krve Páně) 29.5., s oslavou na neděli 1.6. O otevření kostelů se začali zajímat i nevěřící občané města. Nakonec přišel v sobotu 31.5. příkaz, že se mohou kostely v neděli otevřít. ZOO byla uzavřena celý rok.
    Vražda stáda žiraf v ZOO Dvůr Králové nebyla nikdy objasněna. Státní veterinární správa potvrdila v roce 2013, že dokumentaci z roku 1975 údajně vzala povodeň v roce 2002.

 

    V městské kronice je tento zápis:
    "Vč ZOO
    Východočeská ZOO byla dne 21.dubna 1975 z technických důvodů uzavřena. Provádí se teplofikace, kabelizace, kanalizace a jiné zemní úpravy. Předpoklad dokončení prací a opětné zpřístupnění veřejnosti je 15.květen 1976 (str.143 a 144)".

Ohně: 1345 (poškozen i románský kostel), 1450, 1522, 1566, 1572, 1776, 1777, 1790, 1791, 1827, 1857.

Podharť. Severní předměstí Dvora Králové. Název dostalo předměstí podle lesa - Hardt, Harta. První obyvatelé se usídlili pod Hartí (Podharť) v polovině 16. století.
     Od roku 1565 jsou v Gruntovní knize zapsány dva mlýny. Hořejší - Skalní stál v místech bývalé prádelny naproti hřbitovu. Dolejší - Podhartní byl v místech pozdější továrny Winternitz. Z ní se stala továrna Hellmanova, která byla přestavěna na STS (Strojní traktorová stanice), dnes STK (Stanice technické kontroly). Potok, který touto částí protéká se nazývá Hartský, původně a v běžné mluvě Kacbach (Katzbach = kočičí potok).
    První domy byly stavěny v dnešní ulici Vrchlického a Purkyňova. "Náměstí" bylo místo před dnešní základní školou nazývané Na Place.
     Předměstí bylo po roce 1818 rozděleno na dvě části, podle národnosti obyvatel: Česká Podharť a Německá Podharť.
     Německá Podharť byla vystavěna a osídlena v letech 1818 - 1848. Po vyhnání německých obyvatel v roce 1945 byla přejmenována na Novou Podharť a 1.4.1991 na ulici Krkonošská.
    V Německé Podharti byla v letech 1750-1755 postavena kaple sv. archanděla Michaela. V 19. století zasvěcena Panně Marii. Od 5.7.1778 do 13.5.1779 měl v kapli své zázemí pruský král Bedřich II. Veliký, který bojoval s římským císařem Josefem II. ve válce o bavorské dědictví. Kaple byla od roku 1948 neudržována a k její opravě došlo v roce 1975 a 1991.

    Na cestě pod kaplí stojí křížek zv. Kudernatschův. Na čelní straně má německý nápis: "Für uns hanst Herr! Du viel ertragen. Für uns warst. Du ans Kreuz geschlagen. Lass deines Kreuzes schwere Pein. An uns doch nicht verboren sein!" (Pro nás Pane. Trpíš hodně. Byl jsi pro nás přibit na kříž. Vzal jsi na sebe těžký trest kříže. Není na nás vyhoštěni být). Dole je jméno J. Paly.
     Na zadní straně byl nápis: Erbaut Anna Pusch im J. 1892 (postaven Annou Pušovou v roce 1892). Opravený v roce 2006 nákladem pana Daniela Lukeše. Posvěcen 15.9.2006 farářem Janem Czekalou.

smirci-kriz-foto-dvur-kralove.jpg    V lese (směrem do Kocbeře, před odbočkou na Vítěznou) je u vodárny smírčí kříž (80 x 65 cm), na kterém je vyrytá dýka, nebo hrot kopí. K tomuto kříži se vztahuje pověst o duchovi pytláka.
     Za svého života pytlačil a za trest mu usekli dva prsty. Po smrti zde v lese strašil. Ze zakletí ho vysvobodil sedlák, který se v noci vracel přes les z trhu domů. Duch se mu zjevoval a zamotal ho po lese. Sedlák se bránil a píchal kopím do tmy. Duch mu kopí vytrhl, zabodl mu ho vedle hlavy a sedlák omdlel. Když se probral, duch se mu zjevil a řekl mu, že ho z lesa vyvede, když zasype rybník, rozorá dvě cesty a na místě zjevení ducha postaví smírčí kříž. Tím zruší zakletí a pytlák dojde věčného klidu.